Planeta, která neexistovala (I)
Stařenka s koláčky
„Kam jdeš, Berry?“ zahalekal Ernie Mill, který si na druhé straně ulice chystal noviny na ranní rozvážku.
„Ále, nikam,“ odbyl ho Berry Surle.
„Jdeš za tou svou přítelkyní?“ rozchechtal se Ernie. „Co tam s tou starou bábou pořád děláš? No tak, svěř se!“
Planeta, která neexistovala (II)
Snídaně za soumraku
„Tatí,“ vykřikl Earl, když přiletěl z koupelny, „hodíš nás do školy?“
Tim McLean si dolil kávu. „Dneska půjdete pro změnu pěšourem. Auto mám v garáži.“
Judy našpulila rtíky. „Jenže venku prší.“
„Kecáš, ségra,“ napomenula ji Virginia a zase zatáhla závěs. „Je tam mlha, ale neprší.“
„Já se na to podívám.“ Mary McLeanová si utřela ruce do utěrky a přešla k oknu. „Tam je ale hnusně. Je to vůbec mlha? Vypadá to spíš jako dým. Není tam vidět na krok. Jaká je na dnešek předpověď?“
Počkej si na loňský rok
kapitola 1
Když Eric Sweetscent složil vůz a úspěšně zaparkoval na svém maličkém stání, známá budova ve tvaru ptáka kivi už jako obvykle šedivě svítila. Osm ráno, pomyslel si smutně. A jeho zaměstnavatel, pan Virgil L. Ackerman, už v KBZT zahájil pracovní dobu. Komu to může myslet v osm ráno, přemítal Dr. Sweetscent. Je to proti Pánubohu. Pěkný svět nám nadělili; válka omlouvá všechny lidské úchylky, i šéfovy.
Podivný ráj a jiné povídky
Poslední pán (část)
Přicházel k vědomí. Neochotně se vracel – zmáhala ho nesnesitelná únava a tíha těch století na něm ležela jako kámen. Návrat byl bolestivý. Kdyby měl čím, křičel by. Ale i tak ho zaplavila vděčnost.
Už osmtisíckrát se takto soukal zpátky a pokaždé to bylo obtížnější. Jednou to nezvládne. Jednou v té černé tůni zůstane. Ale dnes ještě ne. Pořád je naživu – úpornou bolest a nechuť vystřídal pocit triumfu.
Předposlední pravda
kapitola 1
Mlha k vám dokáže proniknout zvenčí a polapit vás. Zlomí veškerý váš odpor. Joseph Adams stál zamyšleně u vysokého okna své knihovny – ozymandiaské stavby vybudované z kusů betonu, které byly kdysi součástí nájezdu na sanfranciskou dálnici – a pozoroval mlhu přicházející od Pacifiku. A jelikož už byl večer a na okolní svět začala padat tma, děsila ho tahle mlha stejně jako ta druhá, kterou měl v nitru a která k němu odnikud nevnikala, ale rozpínala se v něm a převalovala a zaplňovala každou prázdnou skulinku v jeho těle. Téhle mlze se říká osamění.
