Filip Krajník – překladatel

Knihy jsou Vaše práce. Čtete také pro zábavu, pokud ano, jaké knihy máte nejraději?

Moc rád bych měl na „čtení pro zábavu“ o něco více času, ale jelikož literaturu studuji a v budoucnu bych se chtěl věnovat literární historii se zaměřením na anglický humanismus a český středověk, většinu energie mi momentálně zabírá moje „povinná“ četba. Zrovna včera jsem si ze studijních důvodů musel znovu přečíst Shakespearova Macbetha. Pokud se ale ke čtení pro zábavu dostanu, jsem dost flexibilní čtenář. Momentálně se chystám na slovenské překlady románů Twilight (Súmrak) od Stephenie Meyerové a Water for Elephants (Voda pre slony) od Sary Gruenové, protože je překládaly mé kamarádky a já jsem si řekl, že než jim jejich práci vychválím do nebe, bylo by dobré ji nejprve znát. :-)

Máte rád i sci-fi literaturu? Které autory nebo knihy nejvíce?

Musím se přiznat, že k vědeckofantastické literatuře obecně jsem zatím spíše nesměle přičichl, než že by byla mým denním chlebem, i když pár sci-fi knih a povídek jsem samozřejmě přečetl nebo znám jejich filmové adaptace. Kupříkladu 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho nebo 1984 od George Orwella považuji za vynikající díla, samozřejmě nemohu neznat úžasnou stopařskou pentalogii Douglase Adamse. Můj favorit na tomto poli je však Dick. Před více než deseti lety jsem si v kolínské městské knihovně úplně náhodou půjčil první české vydání Blade Runnera a ta kniha mi naprosto učarovala. Od té doby mě tento autor a jeho postavy provázejí životem, nejraději od něj mám vedle již zmíněného Blade Runnera (Sní androidi o elektrických ovečkách?) romány Ubik, Valis, Muž z vysokého zámku a Vykolejený čas, i když některé z těch „velkých“ jsem dosud nečetl. Vzpomínám si, že v prváku na anglistice jsem psal – k neskrývanému zděšení svého cvičícího – ročníkovou literární esej na téma „Mercerismus: empatie jako náboženství v románu Sní androidi o elektrických ovečkách? Philipa K. Dicka“, o dva roky později jsem na téže katedře odevzdával bakalářskou práci na téma „Relativita reality a krize identity podle Philipa K. Dicka“. Na obou pracích byly mimochodem nejlepší právě jejich názvy. :-) Počítám s tím, že i v budoucnu se v nějaké podobě budu Dickovi soustavněji věnovat a časem si snad doplním i mezery v rámci žánru.

Vybral jste si vy k překladu Dicka, nebo to bylo obráceně? :-)

Tak napůl. Sice mě oficiálně oslovilo Argo s tím, jestli bych pro ně neměl zájem Invazi přeložit, ale v pozadí stál Robert Hýsek, překladatel a znalec Dickova díla a můj kamarád. Věděl, že mám Dicka rád, tak mé jméno doporučil. Byl to právě on, kdo dělal redakci výsledného překladu. Byla to moc příjemná spolupráce.

Můžete našim čtenářům prozradit více z připravované knihy „Božská invaze“?

S radostí. Božská invaze patří do Dickova posledního, metafyzického období, v němž hojně čerpal ze svých mysteriózních zážitků z let 1974 a dále a rovněž ze svého soustavného studia křesťanství, židovství a orientálních náboženství. Kniha volně navazuje na jeho předchozí román Valis, i když „navazuje“ není úplně nejvýstižnější pojmenování vztahu těchto dvou děl. Zpracovává v podstatě stejnou látku, ale zatímco vypravěčem Valisu je umírněný Phil Dick, Invazi jako by napsalo jeho pološílené alter-ego Horselover Fat. Obě knihy považuji za dvě strany téže mince. V Invazi se čtenáři sice setkají se stejnými motivy jako ve Valisu, ovšem nikoliv ve formě stylizované autobiografické konfese, ale beletristicky zpracovanými do podoby fantaskního příběhu o boji Boha a Satana o lidskou duši ve vzdálené budoucnosti. I zde však příběh tvoří víceméně jen rámec pro četné náboženské kontemplace, takže ti, kdo si oblíbili rozjímavý styl Valisu nebo Převtělení Timothyho Archera, by neměli být zklamáni.

Jak se Vám kniha překládala a jak dlouho jste na jejím překladu pracoval?

Na překladu jsem formálně začal pracovat na přelomu listopadu a prosince loňského roku, ale zahraniční stáž a květnové státní zkoušky mi neumožnily překládat více než tři měsíce čistého času, a to s několika delšími přestávkami. Práce to byla na jednu stranu nesmírně příjemná, jelikož – jak jsem shora uvedl – Dick je moje srdeční záležitost, na stranu druhou jsem ze stejného důvodu cítil obrovskou zodpovědnost. Vzhledem k tomu, že Invaze je pokračováním Valisu, musel jsem si nejprve pečlivě přečíst jeho český překlad z pera Roberta Tschorna, mimochodem výborný, abych zachoval jeho terminologii, aby některé citáty byly v obou knihách ve stejném znění a podobně. I tak jsem se ale v několika detailech od svého předchůdce musel odchýlit. Dále jsem si prolistoval Dickovu Exegezi (respektive ty její části, které byly publikovány) a pročetl si jeho nejzásadnější eseje, protože Invaze navzdory svému žánru do značné míry zpracovává Dickovu skutečnou kosmologii. Vedle proniknutí do místy bizarního Dickova jazyka, který Robert Hýsek nazývá „dickovštinou“, bylo zřejmě nejnáročnější rozkrýt mnohé přiznané i skryté intertextové narážky – byla to taková malá detektivní práce, ovšem nesmírně zábavná. Vrcholem pro mě byla možnost přeložit si několik písní anglického renesančního skladatele Johna Dowlanda, které se v románu objevují.

Na jakém překladu nyní pracujete?

Minulý měsíc jsem odevzdal překlad dětského románu A Fistful of Cherries, který by měl v nakladatelství Argo vyjít na jaře příštího roku pod názvem Tajemství modrých třešní. Zajímavostí je, že jsme s kolegyní knihu překládali z dosud nepublikovaného rukopisu a české vydání bude světově první. Jedná se o žánrově poměrně neobvyklé dílo – má sice řadu atributů fantasy, ovšem svět, který jeho autor Matthew Nicholls stvořil, je zcela prost typické magie a s ní spojených literárních klišé. Třešně mohu s klidným svědomím doporučit všem, kteří mají ratolesti staré alespoň deset let, nebo těm, kteří se prostřednictvím knih nebojí občas podívat na svět dětskýma očima.

Plánujete i překlad některé z dalších knih P. K. Dicka?

V tuto chvíli nemám podepsanou žádnou smlouvu ani jsem předběžně s nikým nejednal, ale moc rád bych si v budoucnu ještě něco od Dicka přeložil. Mým favoritem je jeho román Deus Irae, napsaný mezi lety 1964 a 1975 společně Rogerem Zelaznym.

Pro naše čtenáře ještě připojujeme stručný překladatelův životopis.

Filip Krajník

Překladatel, lektor, student anglistiky a bohemistiky. Narozen roku 1982 v Kutné Hoře, vyrostl v Kolíně, po vystudování kolínského gymnázia zahájil studium anglistiky a bohemistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, později na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Tématem jeho bakalářské práce bylo dílo Philipa K. Dicka, tématem jeho diplomové práce je dramatická role snu v Shakespearově dramatu. Božská invaze Philipa K. Dicka je jeho první publikovaný knižní překlad. V soukromé jazykové škole vyučuje angličtinu, edičně se podílí na přípravě vydání překladů Františka Nevrly básní „The Raven“ od E. A. Poea a „Max und Moritz“ od Wilhelma Busche.